Jak moje vnitřní zklidnění uzdravilo i mého psa

025Je to již nějakou dobu, trávila jsem v práci a na cestě do ní dlouhou dobu. Můj současný pes mezitím na mě čekával doma. Bylo to pro nás oba velice stresové období. V té době on ztratil svoje páníčky a já rodiče. Byla jsem v té době také bez práce a tak jsem šáhla po první pracovní příležitosti, která přišla, abych se co nejdříve zapojila do každodenního koloběhu a na to špatné tolik nemyslela. Můj pes nebyl zvyklý být doma sám, vždy tam s ním někdo byl. V té době jsem netušila, jaké praktiky mohu použít k tomu, aby samotu doma zvládal lépe. Každopádně hlavní příčinou problémů mého psa (jako je změna chování a zdravotní problémy) byl můj stresový životní styl a hlavně NEGATIVNÍ STAV MYSLI.

Moje poučení z minulosti

Je to pejsek v nejlepších letech, zvyklý celý život být uvnitř domu, takže v zimě jsem ho samozřejmě nechávala vevnitř. Byl dost hodin uzavřen sice v prostorném ale uzavřeném místě bez možnosti vyvenčit se. Ano, mohla jsem ho nechávat venku na mrazu, ale řídila jsem se pravidlem volby menšího zla pro mého psa, tedy raději držet moč, ale být v teple s tím, že „nehody“ budu absolutně tolerovat (za celou dobu byla jen jedna nehoda).

Nějakou dobu to takhle fungovalo. Připadalo mi, že situaci zvládá velice dobře. Po čase jsem však zjistila, že můj negativní stav se promítl na jeho fyzickém zdraví. Měl zvýšené jaterní enzymy. Odrazilo se to i na jeho chování. Když jsem byla v práci, byl potichu. Když jsem přišla domu, začal štěkat a štěkat. Když jsem seděla u něho, dokázal neustále kňourat. Sama jsem se necítila vůbec nejlépe, zahájila jsem tedy určitý proces, jak u sebe tak i u něho. Našla jsem řešení pro jeho venčení, mohl spát uvnitř a přesto mít přístup ven, když se potřeboval vyprázdnit. Zahájili jsme také jaterní dietu. Po určitém čase jsem ho začala učit, jak být doma sám, když jsem v práci, a kombinovala jsem to s jedním dnem v týdnu stráveným v psí školce. Avšak zásadní okolností, která mého psa uzdravila a srovnala chování, bylo moje VNITŘNÍ ZKLIDNĚNÍ SE.

Jsme s našimi psy propojeni – pomůžeme sobě a pomůžeme tak i psovi

Lidi kolikrát vůbec netuší, jak hodně jsme my lidé a zvířata, se kterými žijeme propojeni. Psi (a nejen oni) nám zrcadlí náš život, naše emoce, naše překážky, kterým se bráníme a nechceme se jim postavit (něco změnit, nechat být, uzavřít, zpomalit se, zastavit se, vystoupit….).

Každý jsme svého štěstí strůjce. Skutečnou kvalitu života získáme pouze dobrým a opravdovým prožitkem DNEŠKA. Šťastnými/nešťastnými nás nečiní okolnosti ale to, jak je přijímáme. Až váš pes bude mít zdravotní problémy nebo se jeho chování změní, než se začnete vztekat na něj, jak je hrozný, podívejte se na svůj život a na svůj stav mysli. Jaké je jeho prostředí, takové je jeho chování a zdraví.

Ulevte psovi od dalších stresorů – bude zdravější

Je vcelku běžné, že majitelé začnou psa nechávat bez jakékoliv přípravy doma samotného a nechají ho tak celý den. Jeho jako společenského tvora se silnou vazbou na majitele to stresuje. Lidé vůbec netuší stejně jako já dříve, že ho to mohou naučit.

Zkuste si někdy, jaký je to pocit, když se vám chce na záchod, nesmíte jít a musíte čekat třeba 7 hodin, až vám to někdo dovolí. My lidé to bereme u psů jako samozřejmost, když bychom to měli zažít my, tak to až tak samozřejmé nebude. A to je třeba jen jeden den, když si to zkusíme. Psi to tak mají každý pracovní den X let. Někdy děláme něco jen proto, že je to normální: „dělají to přece všichni“. Přemýšlejme však raději o věcech, vezměme zodpovědnost za sebe a za svého psa a hledejme řešení, na vše existuje. Hledejme řešení třeba i „jen“ proto, aby můj pes nemusel neustále držet moč, protože to je pro něj stresové a pro jeho tělo nezdravé. V těle zůstávají toxiny, které se tak nevyplavují ven. Může tak dojít k trvalému poškození ledvin a ke zkrácení života psa.

Zotavení psa nebude hned

Dlouhodobý stres poškozuje mozek psa. Mozek na „zotavení“ potřebuje asi tak 9-10 měsíců od chvíle, kdy se změní ty okolnosti, které psa stresují. Po této době by měla být patrná změna chování nebo zdraví k lepšímu.