Jsou majitelé, kteří se psem komunikují jednostranně, kdy oni něco požadují od psa a ten musí vykonat povel. Tomu, kdo však chce mít plnohodnotný vztah ke svému psovi, to nemůže stačit a jde cestou oboustranné komunikace. Možná to není všechno, ale určitě to je krok tím správným směrem.

Perfektní souhry lze dosáhnout, když se naučíte psům lépe porozumět. Začnete svého psa nejdříve pozorovat a na to jednat. Vše, co potřebujete je trénink v pozorování psů a znalost toho, co je třeba hledat.

Jak psi mluví?

Psi používají signály a svou vlastní řeč po celou dobu, kdy se v jejich blízkosti něco děje. Komunikují nejen s lidmi a psy, dokonce i objekty :-). Tou komunikací nemyslím jen štěkání, vrčení, vrtění ocasu, stažení uší, ale je toho mnohem více. Když pes vyšle signál, očekává odpověď. Stejně jako člověk, který pošle úsměv druhému, tak také očekává odpověď. Pokud i ten druhý je přátelský, odpoví zamáváním ruky, mrknutím očí nebo úsměvem. Psi komunikují prostřednictvím mimiky, řeči těla a vokalizace.

Komunikační signály jsou určeny k:

– vytvoření odstupu

– snížení vzdálenosti

-vyjádření zdvořilosti, ukázání vstřícnosti

– řešení konfliktů

-vyjádření strachu, nechuti nebo nepohodlí

– projevu radosti

Příklady toho, jak pes přátelsky komunikuje

– Naštvaně reagujete na svého partnera. Pes, který je u toho, se pokusí konejšit vaši zlost tím, že odvrátí hlavu od vás nebo si olízne nos.

– Sedíte v čekárně u veterináře a váš pes se natahuje k protějšímu majiteli se psem, zlostně mu poručíte „NESMÍŠ“. Pes na toto reaguje tak, že zvedne tlapku nebo zívne, aby vás konejšil.

– Jdete se svým psem po ulici, někdo běží přímo na vás a vašeho psa, protože dobíhá tramvaj. Pes se snaží uklidnit toho, kdo dobíhá tramvaj tím, že poodejde stranou nebo začne očichávat zem.

– Jdete se svým psem na procházku, z druhé strany ulice se blíží cizí pes. Váš pes zpomalí nebo zamrzne, tím dá druhému psovi najevo, jak je přátelský.

My lidé komunikujeme mezi sebou většinou mluveným slovem a psi se některá slova od nás učí. Oni však komunikují hlavně řečí svého těla. Neměli bychom se my lidé i učit tuto řeč od psů, abychom si lépe rozuměli?

Příklady toho, jak člověk může tělem PŘÁTELSKY komunikovat se psem

– Jde k vám pes. Zůstanete stát a pootočíte se stranou k němu.

– Jdete nakoupit a u vchodu je uvázaný pes. Obejdete ho obloukem a natočíte hlavu a tělo na vnější stranu. Nejdete přímo k němu.

– Jdete parkem, jde proti vám majitel se psem. Zpomalíte, natočíte hlavu na vnější stranu nebo uděláte oblouk. Stačí malý.

– Hladíte psa. Pokrčíte kolena (pokud to jde), postavíte se ke psovi bokem. Nenakláníte se nad psem.

– Jste na procházce se psem a chcete změnit směr. Držíte vodítko volně, plácnete se po stehně a natočíte se tělem ve směru, kterým chcete jít. Netrháte vodítkem. Pokud vás pes následuje, pochválíte ho.

Pokud si psi zachovali alespoň část své řeči a schopnost sociálního soužití, vždy se pokusí předejít konfliktu. Pokud nějakou část ztratili, stalo se tak většinou vinou člověka, který psa za tyto snahy trestal a on si tak již netroufal tyto signály používat.

Nejde jen o komunikaci se svým vlastním psem, ale i s ostatními psy na ulici, v parku, v čekárně, na schodech atd. Vždy, když jste v přítomnosti nějakého psa, máte možnost volby, buď budete působí hrozivě a nebo přátelsky. Co zvolíte, to ovlivní váš vztah k tomuto psovi. Pro to, chovat se hrozivě, však nejsou žádné důvody. My lidé chceme, aby se k nám ostatní chovali přátelsky a tak i my bychom se měli chovat přátelsky k ostatním (našim členům rodiny, našemu psovi, cizím lidem a cizím psům).