Účastnila jsem se psí procházky s nadačním fondem PES V NOUZI. Je to příjemně prožitý čas, protože se člověk setká se samými milovníky pejsků a samotnými psy. Dobrovolné startovné je použito na práci fondu pro pomoc pejskům. Byla jsem velmi potěšena znalostí konejšivých signálů u většiny účastníků. Součástí procházky bylo moje krátké povídání právě o tomto tématu. Během povídání došlo také na otázky ohledně různého chování pejsků. S dotazy, které jsem vybrala, se chci s vámi podělit.
Pokračovat ve čtení „Dva vybrané dotazy ze psí procházky s Nadačním fondem PES V NOUZI“
Pejska, o kterém vám chci povědět, znám již nějakou dobu. Ze začátku jsem ho vídala jen přes plot, když jsem kolem něho šla na procházku se svým Lumpem. Občas jsem mu dala nějakou mlsku přes plot nebo jsem ho pohladila. Asi před rokem a půl jsem začala pociťovat, že s ním chci být více, než jednou za čas přes plot. A tak jsem si vyžadonila klíče od opuštěného montážního areálu, kde pejsek žije a kam lidé občas dochází něco montovat nebo ho jen nakrmit. Jeho úkolem je hlídat tento prostor.
Mému pejskovi bylo nedávno 15 let a to se neobešlo bez nějaké psí dobroty. Dostal ode mě pečený játrovo-masový dortík, se kterým začal pobíhat po místnostech a vynucovat si puštění ven. Chtěl si ho nejdříve zahrabat, ale po chvíli se do něj pustil. A protože jsem dortík udělala tak, aby i ostatním členům vyhovoval, dostali všichni čtyřnozí.
Mili Kapounová 